4. díl série ŽENY V BIBLI

Panna Maria, Matka Boží a Matka nás všech

„Krásná krásou Boží svatosti, krásná vnitřně, duchovně, bytostně, krásná harmonií duše a těla. Přetavená do svatosti a krásy bolestí a utrpením.“

Adventní doba, do níž vstupujeme, přímo vybízí k volbě další ŽENY Z BIBLE. Ženy jedinečné krásy a svatosti, která se stala ikonou čistoty, pokory a bezmezné lásky. Maria je Matkou Boží a zároveň matkou každého z nás – průvodkyní a učitelkou, která nás vede k věrnému a pravdivému životu ve světě.

Výjimečné povolání

Když Maria přijala andělské poselství (Lk 1,26–38), vstoupila do Božího plánu spásy s velkou odvahou. Její „fiat“ – „ať se mi stane podle tvého slova“ – bylo projevem hluboké víry a úplného odevzdání se Bohu. Zde začala nová kapitola v dějinách spásy lidstva. Maria, bezvýznamná dívka z malé galilejské vesnice, dostala úkol stát se matkou Spasitele – Božího Syna. Její „ano“ nebylo jen souhlasem s mateřstvím, ale i přijetím všech těžkostí, které s sebou tato úloha přinášela.

V tehdejší době mladé dívce, která otěhotněla před manželstvím, hrozilo ukamenování. Maria tedy s plným vědomím riskovala nejen své pověst, ale i život.

Matka a učednice

Ježíšův život na zemi byl odrazem Mariiny mateřské péče a výchovy. Společně s Josefem jej učila lásce k Bohu, slovům žalmů a domácím liturgiím. Později, když Ježíš vystoupil na veřejnost, byla Maria nucena přijmout, že se její role mění. Z matky a vychovatelky se postupně stala učednicí svého syna, který byl nejen jejím dítětem, ale i Spasitelem světa. Maria byla přítomna v klíčových okamžicích Ježíšova života – při jeho narození, útěku do Egypta (Mt 2,13–15), dvanáctém roku, kdy ho nalezla v chrámu (Lk 2,48–49), na svatbě v Káně Galilejské (Jan 2,1–11) a také na Golgotě, kde stála pod křížem (Jan 19,25–27). Právě zde, pod křížem, se ukázala jako skutečná Matka všech – Ježíš ji svěřil do péče svého milovaného učedníka, aby tímto gestem projevila svou mateřskou lásku i ke všem věřícím.

Maria jako příklad věrnosti a pokory

Maria je vzorem křesťanského realismu a pokory. Poznala zlo, bolest a utrpení, které se často objevují v lidském životě, ale zároveň svým životem ukázala, jak důležité je nepřestávat věřit v Boží plán. I přes nejtemnější chvíle, jako byla Golgota, kde přišla o svého jediného syna, se Maria nikdy neodklonila od svého „ano“ Bohu. Ve svém chvalozpěvu Magnificat oslavuje Boží milosrdenství, které je blízké každému člověku, který o něj upřímně stojí.

Maria v Písmu a tradici

Evangelia se o Marii zmiňují různě – v Matoušově evangeliu má spíše pasivní roli, zatímco Lukáš ji zmiňuje nejvíce a zdůrazňuje její jedinečnou úlohu (Lk 1,28). V Janově evangeliu nenajdeme její jméno, ale je označována jako „Ježíšova matka“. Maria vystupuje také ve Skutcích apoštolů jako jedna z těch, kdo očekávají seslání Ducha svatého (Sk 1,14). Církevní tradice připisuje Marii nejenom roli matky Ježíšovy, ale i matky celé církve. Její mateřská láska a péče nepřestává, ať už se nacházíme v jakékoli životní situaci.

Maria – útěcha a přímluvkyně

Když se v modlitbě obracíme k Marii, hledáme nejen přímluvu, ale i útěchu. Připomíná nám, že jsme pod ochranou Boží lásky a milosrdenství. Maria nás učí, jak důležité je se odevzdat Božímu plánu a důvěřovat mu, i když se nám někdy může zdát, že naše cesty jsou plné překážek a nejistot. Její příklad je vzorem celoživotní odpovědi na Boží povolání – být mu věrný a důvěřovat, že náš život je součástí něčeho mnohem většího.

Symbolika a atributy Panny Marie

Maria je v křesťanské ikonografii zobrazována s mnoha symbolickými atributy, které vyjadřují různé aspekty jejího života a poslání. Často je zobrazena s Božským Dítětem v náručí, což symbolizuje její mateřskou roli. Mezi další časté atributy patří růže, symbol čistoty a nevinnosti, růženec jako vyjádření jejího spojení s modlitbou a rozjímáním, a lilie, která představuje čistotu a nevinnost. Mnoho zobrazení obsahuje také hvězdu, která symbolizuje Marii jako „hvězdu jitřní“ vedoucí lidstvo ke Kristovu světlu, a sedm mečů v srdci, které připomínají její bolesti spojené s Ježíšovým utrpením.

Církev nám připomíná blízkost Mariiny mateřské lásky, kdykoliv se k ní obrátíme o pomoc, a učí nás, že její mateřství trvá nepřetržitě až do věčného zakončení spásy. Maria nás vybízí k napodobování, k důvěře a k odevzdanosti do Boží vůle, jak to sama prožívala celý život.


Autorka: Eliška Sobotková