Stručná historie kostela sv. Remigia v Čakovicích

Mgr. Pavlína Mašková

Ačkoliv nejstarší zmínky o Čakovicích pochází z pramenů 12. století, čakovický kostel je poprvé zmiňován až k roku 1352 v Rejstříku papežských desátků. Kostel je uveden pod brandýským děkanátem a bez zasvěcení. První zmínka o zasvěcení se objevuje velmi pozdě – až k roku 1604, kdy se uvádí zasvěcení sv. Remigiovi. Jestli byl čakovický kostel zasvěcen tomuto světci od začátku svého založení, nebo jaké měl původní zasvěcení, není známo. Je však pozoruhodné, že je to jediné zasvěcení kostela sv. Remigiovi nejen v České republice, ale snad i ve střední Evropě.

Nynější budova kostela pochází z roku 1881 a je již třetí sakrální stavbou na tomto místě. Předchozí dva kostely se nedochovaly.

Pudorys
Takto by mohl vypadat půdorys prvního čakovického
kostela, pokud by pocházel z raně gotického
období (toto je půdorys kostela sv. Vavřince
v Brandýse nad Labem).

I. Nejstarší stavba kostela (nejpozději polovina 14. století – 1735)

Kostel musel již v roce 1352 existovat, ale není známo nic jistého o jeho tehdejší podobě ani zasvěcení. Místní kněz Josef Charvát v knize Farní osada Velké Čakovice z roku 1902 zaznamenal svou představu o vzhledu prvního chrámu. Vycházel ze záznamů z počátku 17. století, kdy původní kostel ještě stál, i když velice zchátralý, a je pravděpodobné, že si v základních rysech zachoval svoji středověkou podobu. Měla to být jednolodní stavba obdélného půdorysu, snad s pravoúhlým presbytářem a věží v západním průčelí. Tato představa odpovídá jednoduchým venkovským středověkým kostelíkům. Patronátní právo patřilo ve 14. století pražským měšťanům ze Starého Města a od roku 1409 potom Emauzskému benediktinskému klášteru. V listině Emauzského kláštera z roku 1604 se také poprvé objevuje zasvěcení kostela – sv. Remigiovi.

II. Druhá stavba kostela – barokní (1737–1875)

Zchátralá budova kostelíka, zpustošená navíc ještě za 30-leté války, musela být roku 1735 zbořena. Stavitelem druhého chrámu se stal tehdejší majitel Čakovic, hrabě František Josef Šlik. Presbytář měl velikost původního, loď byla vystavěna větší. Kostel neměl věž, proto byla nad presbytářem postavena baňatá zvonice, kam byly zavěšeny dva zvony z předešlého kostela. Nová budova byla vysvěcena 6. října 1737.

III. Třetí stavba kostela – pseudorománská (1881)

Kostel byl dobře udržován i opravován, ale velikostí nestačil rychle se rozrůstajícím Čakovicím, proto rozhodla úřední komise na přání majitelů panství Schoellerů v roce 1875 o jeho zboření a stavbě nového velkého kostela, kterou finančně podporovali právě Schoellerové. Pseudorománský kostel byl vysvěcen 2. října 1881. Má půdorys ve tvaru kříže, jedinou loď ukončenou polokruhovým presbytářem, západní věž s kruchtou a pseudorománský portál v průčelí. V letech 1904–05 byla k severozápadní straně kostela ještě přistavěna křestní kaple. Zařízení a výmalba kostela jsou taktéž novorománské. Hlavní oltář zdobí obraz sv. biskupa Remigia, po stranách jsou obrazy sv. Filipa a sv. Alžběty, vše od Viléma Kandlera z roku 1881.